Popis

Kapitoly popisující bezpečnostní činnost brigád Pohraniční stráže zdůrazňují rozvinutí všech složek systému bezpečnostní ochrany hranice oproti počátku 50. let, kdy systém vznikal. Všímají si doplňování stávajícího elektrického zařízení ochrany hranice (EZOH) slaboproudými prvky (přičemž řada z opatření Pohraniční stráže je dodnes patrná v krajině), při hodnocení úspěšnosti zásahů pohraničníků proti uprchlíkům zdůrazňují zlepšení účinnosti systému, což připisují mj. i podílu civilního obyvatelstva žijícího v pohraničí. Zdokonalování systému se projevilo i ve výuce ve Vojenském učilišti Pohraniční a Vnitřní stráže na přelomu 50. a 60. let. Vznikly nové kurzy, které doplňovaly vzdělání dalším skupinám pohraničníků z povolání. Ze stejného období pochází i začátky institucionální spolupráce mezi státními bezpečnostmi Československa a Východního Německa. Je jasné, že ke zvýšení součinnosti došlo následkem výstavby berlínské zdi. V době berlínské krize se dočasně zvýšily počty Pohraniční stráže, neboť vojáci odcházejícího ročníku základní služby byli, stejně jako u armády, přidrženi k výjimečnému cvičení. Dále byla posílena Pohraniční stráž jednotkami samohybných děl a prostředky protivzdušné obrany. Armádu zastihla berlínská krize v nedobré situaci, protože ještě nebyly naplněny záměry reformy z roku 1958. Obyvatelstvo v pohraničí se většinou muselo, přinejmenším vnějškově, smířit se systémem vztahů, který zde byl nastaven, což se týkalo nejen spolupráce s pohraničníky, koexistence s aparátem národních výborů i se strukturou komunistické strany, na jejímž členství někteří z nich participovali. I proto správní reforma ukázaná na příkladu západního pohraničí v něm proběhla bez výhrad a připomínek. Po zesílení opatření na hranici NDR–NSR se pokoušelo přes Československo přejít více východoněmeckých občanů, dnes české soudy řeší jejich rehabilitace. Éra po vzniku berlínské zdi vede i ke srovnání obou systémů, jak se po tomto roce vyvíjely.