Popis
Žijeme v turbulentní době, která se nevyhýbá ani muzeím a jejich prezentačním počinům. Konkurence v zábavně-vzdělávací oblasti je stále větší, denně nás obklopují nové technologie, nové možnosti trávení volného času, akcentují se nová témata, stírají se hranice mezi světy, jak po stránce geografické, tak po stránce kulturní. Jak se v dnešní době prosazují česká muzea, zejména prostřednictvím svých expozic a výstav? Muzejní scénárista musí mít nejprve v hlavě projekt, který pak v praxi realizuje, ale jak se českým muzejníkům daří „vizualizovat myšlené“, tedy „myšlení obrazem“? Na to se snaží odpověď tato útlá knížka. Text vychází z průzkumu desítek muzeí, která autor navštívil, a to především v posledních letech. Hodnocení některých prezentačních počinů se věnuje více, některých méně, vždy se snaží se upozornit na signifikantní příklady dobré i té horší praxe, snaží především o zobecnění, která budou platit i ukončení současných prezentačních realizací.
Kniha nejprve upozorňuje, jak obtížné je přesně stanovit co se všechno může skrývat pod názvem muzeum, takže i expoziční činnost může mít velkou škálu podob, které závisí také na muzejní budově, architektuře a na prostředí muzea, což zásadním způsobem ovlivňuje muzejní prezentaci. Text se ptá na jak dlouho realizujeme expozice, zkoumá, jak moc jsou naše muzea „visitors friendly“, stanovuje základní hranice mezi muzei prezentujícími sbírky „in situ“ a “ in fondo“, mezi muzei a science centry, dotýká se prezentace tradičních i exotických předmětů, nabízí základní dělení prezentací na lineárně-historický a sbírkově-konceptuální, vypořádává se se současnou erupcí tzv. otevřených depozitářů. Monografie chce být především návodem k tomu, co je v muzeích vítané a následování hodné, i varováním před tím, čeho by se měli muzejní scenáristé i výtvarníci vystříhat. Autor predikuje základní trendy do budoucích let.
