Enigma – tajný svět šifer
Vitrína č. 3 – popis vystavených předmětů
Fotografický přístroj EXPO ve tvaru hodinek
Fotografický přístroj EXPO ve tvaru hodinek je maskovaný fotoaparát pro špionážní účely, který používá svitkový film ve speciální kazetě pro 26 snímků, respektive 10 či 20 snímků ve formátu 15 × 22 mm. Objektiv je typu fix-focus, závěrka je sektorová pro okamžitou expozici a čas. Objektiv je umístěn na horní straně hodinek v místě uchycení kroužku. Snímky bylo možné pořizovat při manipulaci s hodinkami za účelem fiktivního měření času.
Na obale je nápis Pat. Throughout The World, U.S. Patent Sept. 6. 1904. Rozměry hodinek: Ø 55 × 24 mm. Výrobcem byla společnost The Expo Camera, New York, USA; vystavené hodinky byly vyrobeny v první třetině 20. století.
Fotografický přístroj ERGO s bočním fotografováním
Fotografický přístroj ERGO s bočním fotografováním od firmy Contessa-Nettel, Stuttgart, Německo umožnil nenápadné fotografování s posunem o 90° od skutečného směru. Přístroj se vyráběl v letech 1913 až 1926 (uvádí se i rok 1931) a sloužil jako špionážní nebo detektivní kamera, která byla maskována jako monokulár. Byl vybaven složenou listovou závěrkou s rychlostmi Z, B, 1/25, 1/50, 1/75 až 1/100 s, objektivem Zeiss Jena Tessar s ohniskovou vzdáleností 4,5/5,5 cm, s manuálním ostřením na 2, 3, 5 m a nekonečno a maximální světelností 1 : 4 : 5.
Falešný objektiv nesl označení Zeiss-Sucher. Fotoaparát byl uložen v přepravním koženém pouzdře, matnici tvořil krycí objektiv s clonou na zdánlivé spodní straně a skutečný objektiv Zeiss Jena Tessar na zdánlivé horní straně přístroje. Použité desky měly rozměry 4,5 × 6 cm, rozměry přístroje byly 115 × 56 × 80 mm. Při fotografování byl přístroj položen na bok, aby bylo možné skutečný objektiv nastavit na fotografovaný objekt přes krycí matnici. Tlačítko uzávěrky ve tvaru mosazného kolíku se nacházelo na zdánlivé straně od okuláru.
Fotoaparát KRÜGENER ve tvaru knihy
Fotografický přístroj R. Krügenera, tzv. fotoaparát KRÜGENER ve tvaru knihy, vyráběla na konci 19. století (1890+) Fotochemická laboratoř a továrna na fotografické přístroje ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo. Společnost měla také vlastní brusírnu objektivů a výrobnu chemikálií. Fotoaparát prodávala společnost Haake & Albers.
Byl to jeden z nejmenších fotoaparátů vyrobených nejmodernější technologií té doby. Má pozoruhodně malé rozměry: 50 × 100 × 140 mm. Objektiv 12/65 je vybaven achromatickou čočkou Voigtlander, gilotinovou (štěrbinovou) závěrkou poskytující čas a okamžité expozice a vnitřním zásobníkem (po stranách objektivu) na 24 kusů exponovaných nebo nepoužitých skleněných desek. Závěrka se ovládala pomocí úchytů na horní straně. Snímky měly rozměr 40 × 40 mm.
Někdy je označován jako detektivní fotoaparát vhodný pro nenápadné fotografování, protože byl maskován jako kniha vázaná v kůži. Na přední straně knihy je ozdobný text. Fotograf mohl fotoaparát nosit jako falešnou knihu v podpaží a objektiv mohl být namířen dopředu nebo dozadu.
Špionážní fotografický přístroj MINOX A-III
Špionážní fotografický přístroj MINOX A-III vyráběla v letech 1951 až 1954 německá společnost MINOX ve městě Wetzlar. Jednalo se o klasický model špionážní kamery kombinované s miniaturní kamerou firmy MINOX. Byl dostatečně malý, aby se dal schovat do dlaně, a měl stejnou velikost jako původní kamera MINOX Riga, kterou společnost MINOX vyráběla ve 30. letech 20. století v městě Riga (Lotyšsko). Společnost se totiž přesunula do Německa před válkou.
Špionážní fotoaparát MINOX A-III se stal populárním v letech studené války, kdy se používal na obou stranách železné opony – na straně CIA do 70. let, na sovětské straně až do 90. let 20. století. Postupně se na trhu objevilo několik jeho verzí. Jeho rozměry v zavřeném stavu jsou 83 × 28 × 15 mm. Tělo je vyrobeno z hliníku a částečně z nerezové oceli. Hlavní výhodou miniaturního fotoaparátu bylo použití filmu formátu 8 × 11 mm, což usnadňovalo skrytou přepravu filmu. Vyznačoval se kvalitní čočkou, pevnou mechanikou a snadným ovládáním.
Před fotografováním bylo nutné fotoaparát otevřít roztažením obou konců. Jeho zasunutím se posunul o jeden snímek zpět. Tlačítko spouště bylo umístěno na horní straně, objektiv COMPLAN byl v zavřeném stavu skrytý na boku. Neměl vestavěný expozimetr, měl mechanickou závěrku (od ½ do 1/1000 s), zaostření od 20 cm do nekonečna a na pravé straně byl připevněn 60 cm dlouhý měřicí řetízek pro fixaci a případné měření vzdálenosti (vzdálenost 60 cm byla ideální pro fotografování dokumentů formátu A4+).
Fotografický přístroj KIEV 3
Fotografický přístroj KIEV 30 je představitelem sovětského špionážního fotoaparátu. Díky svým kvalitám byl oblíbený a vyráběl se především pro potřeby tajné služby KGB. Malé rozměry mu umožňovaly skryté a rychlé fotografování a snadné ukrytí s několika cigaretami v krabičce od cigaret. Vyráběl se v 60. a 70. letech 20. století ve společnosti Arsenal Kiev (na území dnešní Ukrajiny). Svým tvarem připomínal malý hranatý kvádr se zaoblenými hranami a hrubším povrchem, což usnadňovalo jeho držení v ruce a manipulaci s ním. V miniaturizaci předčil i japonské špionážní přístroje.
Film o šířce 16 mm bez perforace umožňoval exponovat snímky o rozměrech 13 × 17 mm a do přístroje se vkládal v kazetách, což umožňovalo rychlou a snadnou (v řádu sekund) výměnu filmu. Výrobce udával délku filmu 45 cm pro 17 snímků a 65 cm pro 25 snímků. Odolné koženkové pouzdro také chránilo přístroj při pádu z velké výšky a silná šňůrka umožňovala zavěšení přístroje na krk. Přístroj byl také dokonale utěsněn proti prachu a světlu. Závěrka se při vysunutí přístroje do pohotovostní polohy roztáhla a při zasunutí se film přetočil. Pokud nebylo třeba měnit nastavení clony, času a vzdálenosti, stačilo vysunout boční stranu přístroje a stisknout spoušť.
Spoušť tvořil malý čtvercový výstupek vedle zaostření. S trochou cviku bylo možné exponovat až 1,5 snímku za sekundu. Na pravé boční straně přístroje jsou dva otočné voliče pro ovládání rychlosti závěrky (1/30, 1/60 a 1/200 s) a řízení clony (3,5; 4; 5,6; 8 a 11). Na horní straně se nachází kontakt pro synchronizaci externího blesku. Objektiv je skryt za menším okénkem, větší okénko slouží jako hledáček. Zvětšení snímků bylo možné až do velikosti 13 × 18 cm.
Fotografický kapesní přístroj MIKROMA II
Fotografický kapesní přístroj MIKROMA II vyráběl po roce 1950 v bývalém Československu podnik MEOPTA Přerov. Společnost MEOPTA byla založena v roce 1933 a její název byl složen ze slov mechanická a optická výroba. Tento miniaturní, spolehlivý a konstrukčně jednoduchý fotoaparát s velmi malými rozměry 75 × 43 × 40 mm a hmotností 230 g předčil v době svého vzniku vše, co se v této oblasti na světě vyrábělo. MIKROMA II podobný japonský fotoaparát RICOH 16 přišel na trh později, i když některé odborné sběratelské prameny uvádějí opak.
Československý fotoaparát se dal schovat do ruky nebo odložit do kapsy. Na fotoaparátu byly umístěny pouze mechanismy pro zaostřování, nastavení clony a expozičního času. Černobílý nebo barevný 16mm film o délce asi 90 cm se do přístroje vkládal v kazetách a vystačil na 50 snímků formátu 10 × 15 mm nebo 11,5 × 15 mm. Zaostřování měl od 0,5 m do nekonečna, clonu od 3,5 do 16. Objektiv je pevně zabudován ve fotoaparátu – speciální tříčočkový anastigmat Mirar 1 : 3,5 s ohniskovou vzdáleností 20 mm a vysokým rozlišením v zaostřovacím pouzdře s clonou a krytkou. Zaostřování je centrální, otáčení zaostřovací objímky s aretací, má vestavěný optický průhledový hledáček. Závěrka je nastavitelná pro čas B a rychlosti od 1/5 do 1/400 s, má komorovou spoušť, tlačítkovou se závitem pro flexibilní spoušť. Spouštění je blokované s uzaviracím mechanismem, počítadlo je automatické s dělením na 50 snímků a s aretací proti nežádoucímu posunutí. Připojení blesku je na horním víku komory.
Použití bylo jednoduché – pohybem (natažením) posuvníku doprava se film posunul o jeden snímek, zároveň se natáhla závěrka a zpětným pohybem posuvníku se provedla expozice. Fotoaparát se vyráběl v několika verzích – například verze pro policii byla celá černá s možností nasazení miniaturního brilantního hledáčku na přední straně.
MemoQ digitální diktafon a pero
Takzvané „špionážní pero“, oficiálně MemoQ digitální diktafon a pero, je přenosné, elegantní a praktické. Vypadá jako běžně používané pero, takže ho lze v určitých situacích použít jako nezbytný a nenápadný diktafon. Byl schopný pořizovat vysoce kvalitní zvukový záznam a byl ideální pro použití v situacích, kdy chtěl jeho majitel nahrát rozhovor, aby dokázal svou nevinu nebo vinu jiného člověka.
Toto „špionážní pero“ dokázalo nahrát 3 hodiny zvuku v kvalitě PCM, čímž se vyrovnalo kvalitě zvukového záznamu na CD. Na jedno nabití dokázal diktafon nahrávat ve vysoké kvalitě (PCM) až 3 hodiny při kapacitě paměti 1 GB a až 13 hodin při nižší kvalitě záznamu. Diktafon bylo možné zapnout také detekcí zvuku nebo hlasu ze vzdálenosti až 10 m. Ovládání bylo možné buď dálkovým ovladačem, nebo pomocí vestavěného displeje OLED.
Pero váží pouhých 21 g, takže jej lze uložit do kapsy, tašky, náprsní kapsy košile nebo kabátu. Součástí balení je diktafon v peru, dvě náhradní náplně, sluchátka a napájecí adaptér. Li-Ion baterie s kapacitou 180 mA stačila na 13 hodin záznamu na jedno nabití nebo na 10 dní v pohotovostním režimu. Software byl kompatibilní s operačními systémy Windows a Mac. Pero vyrobila v roce 2015 firma ESONIC v Jižní Koreji.
Drátový špionážní záznamník Protona Minifon Special
Drátový špionážní záznamník Protona Minifon Special je představitelem miniaturního, plně tranzistorového drátového záznamníku. Byl navržen a vyráběn v letech 1960 až 1962 společností Protona GmbH v Hamburku v Německé spolkové republice v době vrcholící studené války mezi Západem a Východem a byl určen pro odposlechy a nahrávání informací tajnou západoněmeckou zpravodajskou službou BND. Vycházel z obou svých předchůdců, P-55 a dřívějšího Attaché.
K záznamu zvuku používal velmi tenký drát, což bylo zajímavé, protože již v té době vyráběla firma Protona GmbH záznamníky s páskovým systémem. Drátek byl jako záznamové médium pravděpodobně zvolen proto, že se jednalo o diktafon (nahrávající slova, nikoli hudbu) a že pásky vyrobené z plastu měly kratší kapacitu délky záznamu. Systém umožňoval 2,5 nebo 5 hodin nepřetržitého záznamu (v závislosti na tloušťce drátu), což tehdejší páskové systémy nedokázaly. Drát byl navinutý na cívce a napájený jednou baterií o napětí 6 až 12 V nebo externě. Diktafon neměl vlastní mikrofon ani reproduktor.
Konektory pro připojení externího mikrofonu a reproduktoru jsou umístěny vpředu po stranách ovládání. Hmotnost zařízení je 800 g, rozměry má 103 × 180 × 44 mm. Diktafon býval uložen v látkové kapse a připevněn k tělu osoby nahrávající hovor, přičemž mikrofon byl k diktafonu připojen tenkým dvouvodičem. Mikrofon samotný byl obvykle umístěn na zápěstí v náramkových hodinkách, v kapse saka (imitoval plnicí pero) nebo byl připevněn ke kravatě jako ozdobná spona. Mohl být také vybavený ovládáním nohou.
Drátový hlasový záznamník kabinové komunikace typu MS-61
Drátový hlasový záznamník kabinové komunikace typu MS-61 sloužil k bezpečnému ukládání vybraných hlasových údajů o provozu vrtulníku. Zařízení bylo vyrobeno v Sovětském svazu a v 70. letech 20. století montováno do vrtulníků MI-17 a MI-24. Místo výroby bylo tajné. Záznam sloužil jako zdroj informací při vyšetřování příčin případné havárie. Záznamník zaznamenával hlasy pilotů a dalších členů posádky v kabině, zprávy o povětrnostních podmínkách, komunikaci pilotů s pozemní stanicí (věží) a další údaje (signál výškoměru, kompasu a zvukové signály). Z těchto údajů bylo možné odvodit chyby systému, rychlost a čas, kdy posádka začala událost evidovat, a její reakci. Hlasový záznamník se skládal ze záznamové jednotky, řídicí jednotky s krčními mikrofony (tzv. krkafony) a držáku vibrací. Držák se čtyřmi odpruženými nožičkami sloužil k uchycení zařízení a zároveň minimalizoval vibrace vznikající při chodu motoru.
Záznamník byl umístěn v ocasní části vrtulníku, protože tato část bývala při nehodách nebo haváriích nejméně poškozena. Záznamník se kontroloval během předepsané práce č. 3, neměl časovou smyčku a signál o ukončení záznamu v důsledku konce drátu měl vyveden do řídicí skříňky. Zhasnutá žárovka na ovládací skříňce signalizovala nutnost výměny cívky s drátem v případě ukončení nebo přerušení drátu nebo poruchy zapisovače. Záznamník musel odolat nárazu s velkým přetížením a projít přísnou zkouškou tepelné odolnosti, případně chemické odolnosti.
Záznamník se zapínal buď ručně, nebo se automaticky spouštěl při hovoru, aby se ušetřilo místo na drátu. V případě ručního zapnutí se zapínal ovladačem v kabině nebo spínačem v podvozkové noze (při zvednutí vrtulníku se uvolnil tlumič podvozkové nohy a spínač zapnul zapisovač). Výhodou kovového drátu o průměru 0,05 mm bylo, že doba záznamu proti magnetické pásce byla mnohem delší, tedy až 5,5 hodiny při zachování stejných rozměrů. To bylo výhodné v případě několikahodinového letu vrtulníku a v případě požáru mohl drát déle odolávat vysokým teplotám.