Enigma – tajný svět šifer

Vitrína č. 2 – popis vystavených předmětů

Dvouruční letecká kamera HK 19

Dvouruční letecká kamera HK 19, vyráběná ve 20. až 30. letech 20. století firmou Carl Zeiss Jena (Aerotopograph) v Německu, se používala v letecké fotogrammetrii k pořizování jednotlivých tzv. zacílených snímků. Ruční fotokamera proto nemusela mít rámové značky a mohla také používat štěrbinové závěrky umožňující velmi malé expoziční časy. Ty umožňovaly fotografování i v malých výškách a při vysokých rychlostech, proto ruční fotokamera našla své hlavní využití v oblasti vojenského průzkumu.

Při fotografování bylo nutné, aby pilot otevřel kokpit a uchopil přístroj oběma rukama, přičemž spouštěcí páčka byla umístěna vedle pravé rukojeti. Před objektiv bylo možné pomocí bajonetového držáku upevnit filtr. Štěrbinová závěrka byla umístěna těsně před rovinou obrazu. Dvě klapky zabraňovaly proniknutí světla k emulzi, když byla závěrka uzavřena. Otevíraly se automaticky těsně před uvolněním závěrky. Na těle komory byl umístěn výklopný rámový hledáček pro lepší míření. V kazetě se svitkovým filmem byl filmový pás těsně před okamžikem expozice přitlačen ke skleněné obrazové desce speciální přítlačnou deskou, která zde tvořila obrazovou rovinu. Natahování závěrky, posun filmu a pohyb přítlačné desky byly vzájemně propojeny a pohybovaly se společně otáčením jediného ručního kola.

Kromě kazety s filmem bylo možné v kameře použít také kazetu s 6 výměnnými deskami. Fotografická komora HK 19 měla formát 13 × 18 cm a konstantní f = 19 cm. Tělo kamery je celé odlité z lehkého kovu a obsahovala objektiv Carl Zeiss Tessar 1 : 3,5 a kazetu se 6 deskami.

Letecký fotografický přístroj F 24

Letecký fotografický přístroj F 24 je představitelem britské letecké kamery z 20. a 30. let 20. století, kterou používaly britské a spojenecké ozbrojené síly v polovině 40. let 20. století. Letecký fotografický přístroj F 24 se signaturou RAF se na území bývalého Československa dostal jako součást vybavení letounů Spitfire, které se po skončení druhé světové války staly součástí československého letectva. Výrobu během války zajišťovala společnost Williamson Manufacturing Co. Ltd., Willesden Green, London NW.10.

Obrysový design kamery F 24 byl představen v roce 1925. Hlavními součástmi přístroje F 24 jsou: tělo se závěrkou ohniskové roviny, převodovka, zásobník na film a kužel objektivu. Formát obrazového filmu je 5 × 5″, pro širokoúhlý 5″ film s kapacitou zásobníku až 250 expozic. Přístroj býval namontovaný v samostatné komoře na spodní straně trupu letadla a ovládal se z pilotní kabiny.

Cca do roku 1940 většina konfigurací modelu F 24 zahrnovala objektiv Dallmeyer Pentac s ohniskovou vzdáleností 8″ a clonou f/2,9, manuální adaptér typu 21 se dvěma bočními úchyty nebo pevným úchytem typu 25, ovládací skříňku a motor typu 35. Před rokem 1940 měly dostupné objektivy ohniskové vzdálenosti 3,25″ (f/5,6), 5″ (f/2,8), 6″ a 10,5″. V roce 1937 byl představen objektiv s úhlopříčkou 14″ (f/5,6), koncem roku 1940 následoval objektiv s úhlopříčkou 20″ (f/5,6) a v roce 1942 objektiv s úhlopříčkou 36″. Delší objektivy a větší formáty obrazu nabízely detailnější snímky z extrémně velkých výšek.

Během druhé světové války vyráběla přístroje F 24 také společnost Vinten. Byly instalovány do letounů Avenger, Blenheim, Catalina, Corsair, Halifax, Hellcat, Hudson, Hurricane, Lancaster, Liberator, Lysander, Maryland, Mitchell, Mosquito, Mustang, Spitfire, Stirling, Sunderland a Wellington.

Jednoruční letecký fotografický přístroj francouzské firmy SOM Berthiot

Jednoruční letecký fotografický přístroj francouzské firmy SOM Berthiot byl vyroben ve 30. letech 20. století. Byl určen k pořizování jednotlivých (jednosnímkových) snímků, tedy zaostřených snímků objektů, nikoli k pořizování měřických snímků. Snímky se používaly jednotlivě, zaměřovaly se pouze rovinné souřadnice. Proto se používalo zaměřování málo členitých fasád. Fotokamery tohoto typu se používaly pro fotografování při letech v malých výškách a především pro vojenské průzkumné účely, hlavně pro odhalování slabin v uspořádání obranných objektů (bunkrů) v prostoru. V civilní oblasti našly přístroje uplatnění při dokumentaci rychle se měnících událostí, například povodní nebo požárů. Při pořizování snímků musela být kabina otevřená a operátor (fotograf) držel fotokameru v jedné (pravé) ruce.

Na boku je umístěn přepínač vzdálenosti. Rukojeť má klasický tvar se spouští v horní části. Po pořízení snímku se svitek filmu posunul levou rukou o jeden záběr pomocí páčky umístěné na levé straně a současně se natáhla závěrka. Na horní straně je umístěn výsuvný/výklopný hledáček pro přesnější zaměření. Role filmu se vkládala do zadní části přístroje, která se odklápěla pomocí dvou zarážek. Ohnisková vzdálenost objektivu je 145 mm.

Samotnou firmu prodávající tyto přístroje založil v roce 1857 Claude Berthiot jako společnost vyrábějící fotografické objektivy. V roce 1913 se z ní stala společnost SOM (La Société D’Optique et de Mécanicue de Haute Precision) Berthiot, která se zabývala výrobou kinofilmových a fotografických objektivů pro profesionální i amatérské použití. V meziválečném období byla nejvýznamnějším výrobcem v tomto oboru ve Francii a část její produkce směřovala do vojenského sektoru.

Zrcadlový stereoskop

Zrcadlový stereoskop je optické zařízení pro stereoskopické (dvousnímkové) pozorování fotografických snímků. Přístroj byl vyroben v závodě Carl Zeiss v oddělení leteckých topografických pozorovacích systémů společnosti Zeiss Aerotopograph GmbH v Německu ve 40. letech 20. století.

Přístroj má původní oční základnu a dvojici hranolů a zrcadel rozšířenou na pozorovací základnu o rozměrech 20 až 30 cm. Díky tomu bylo možné pozorovat i velkoformátové snímky bez vzájemného přeložení. Zrcadlový stereoskop takzvané Helmholtzovy koncepce byl ošetřený patentovým návrhem D. R. P. a vyráběl se v podstatě beze změn několik desetiletí.

Jeho princip spočíval v příjmu leteckého obrazu soustavou odrazových sklopných zrcadel se šikmým sklonem (pod úhlem 45°), která vedla pozorovací paprsek do soustavy hranolů, jež na výstupu zachovávaly původní vstupní úhly, a přes čočku až do oka pozorovatele. Systém tvořila okulárová nadstavba zvyšující úroveň pozorování. Principem bylo orientovat dvojice záběrů tak, aby na výstupu vznikl stereoskopický efekt (prostorový vjem), tedy plastický 3D model pozorovaného území. Pomocí paralaktického zařízení tak bylo možné měřit paralaxy (zdánlivé posuny objektu vůči pozadí při změně polohy jeho pozorovatele) jednotlivých bodů, tedy míru vzdálenosti pozorovaného bodu od pozorovací základny.

Fotografický přístroj FOTOSNAIPER Zenit FS 12

Fotografický přístroj FOTOSNAIPER Zenit FS 12 je výrobek sovětské společnosti KMZ, vyráběný v 70. až 80. letech 20. století. Legendární fotoaparát ZENIT se dodával v kovovém kufříku a říkalo se mu fotopuška, protože byl vybaven teleobjektivem a ramenní opěrkou, takže tvarem připomínal pušku. Byl určen pro fotografování na velké vzdálenosti (např. zvířat). Byl označován jako klasická manuální plně mechanická jednooká zrcadlovka na 35mm film s vestavěným expozimetrem, jehož jeho snímač byl umístěn za objektivem.

Fotoaparát byl původně vyráběn pro civilní sektor, ale v bývalém Československu jej používala především státní (dopravní) policie a státní instituce. Taktéž byl určen pro sportovní fotografování. Tělo fotoaparátu je vyrobeno z oceli a přístroj je vybaven mechanickou samospouští se zpožděním asi 10 s. Posun filmu je manuální, a to s pomocí páčky s úhlem vychýlení více než 180°. Nastavitelná citlivost: 13 až 28 DIN, použit kvalitní základní objektiv Helios 44M 2/58 mm, na objektivu byl nasazen teleobjektiv Tair 3-S 4,4/300 mm s efektem snímků bez chvění i při dlouhé ohniskové vzdálenosti. Gumová clona teleobjektivu byla ovládána dvěma kroužky. Sada v kufříku obsahovala 5 filtrů, gumová očka, kožené řemínky, 2 kazety a zadní krytku. Jeho pažba byla vyrobena z hliníkové slitiny.

Polní telefon ČSLA TP 25

Polní telefon ČSLA TP 25 sloužil k hlasové komunikaci nebo k předávání zpráv pomocí Morseovy abecedy. Vyráběl se od roku 1962 v podnicích TESLA Stropkov a TESLA Valašské Meziříčí. Pro telefonní obvod využíval vlastní napájení pomocí galvanického suchého článku AS 4 (1,4 V), který byl určen i pro telegrafy a další zařízení. Konstrukčně i tvarově se inspiroval svým předchůdcem, německým polním telefonem FF-33 (Feldfernsprecher 33).

Základ telefonu tvoří bakelitový obal, respektive hranolovitá skřínka, jejíž součástí je odklápěcí víko. Na víku krabičky jsou z vnější strany umístěné: hláskovací tabulka (znak + kódové slovo), tabulka na poznámky a sklopná rukojeť. Ve vnitřní části se nachází klapka pro stisknutí mikrofonu. Součástí telefonu jsou tedy také mikrofon, induktor, hovorový transformátor, dvojitý kondenzátor, napájení mikrofonu, signální zvonek, testovací tlačítko, propojovací šňůra na konci se dvěma kolíky, rukojeť a popruh na přenášení.

Mikrofon se spínacím tlačítkem sloužil k přenosu zpráv pomocí Morseovy abecedy. Přepínač na sluchátku sloužil ke spojení komunikace. Pro vyzváněcí obvod se používal generátor střídavého vyzváněcího proudu – induktor. Ten se aktivoval otáčivým pohybem ručně pomocí kliky. Zařízení se používalo především pro vojenské účely, v energetice a dolech. Armáda zařízení používala kvůli jeho snadné údržbě, obsluze, spolehlivosti, úspornosti (měl nízkou spotřebu baterií) a velkému dosahu.