Za hradbou v bezpečí

Střípky z dějin opevňování od Římanů po současnost

10. 6. 2023, 10.00–17.00
Areál čs. opevnění a železné opony v Šatově

Hradba. Už to slovo v nás vzbuzuje pocit něčeho pevného, trvalého, bezpečného. Člověk si velmi brzy uvědomil, že pokud mu hrozí nebezpečí, je dobré se za něco schovat. Postupem času pochopil, že svoje blízké, obydlí a majetek je potřeba také chránit. Tak vznikala první opevnění.

V našem programu chceme jednoduchou a hravou formou dětem přiblížit, jak se opevňování vyvíjelo. Soutěžní aktivity budou určeny převážně dětem a jsou přizpůsobeny různým věkovým kategoriím. Vyzkouší si např. postřehové otázky na pozornost, skládání puzzle, práci s mapou a dalekohledem, fyzickou kondici, porovnávání zbraní a další aktivity. Drobné úkoly jsou připraveny i pro dospělé zájemce. Kromě TMB se na akci podílí další subjekty – Klub aktivních záloh, Rekrutační středisko, Branné oddíly, SDH Šatov, KVH Československo, KVH Pannonia z.s., KVH Družina pánů z Miroslavi a další.

Akce je součástí Dne pevnostních muzeí jižní Moravy, při kterém kromě Šatova můžete navštívit dalších 12 většinou mimořádně otevřených objektů.

Římané
Mistry v opevňování byli Římané. Zbytky jejich opevněné hranice Římské říše s názvem Limes romanus jsou mnohde vidět dodnes. Archeologové nám pak podávají zprávy o opevněných stálých vojenských táborech, které byly velmi propracované, a které se staly základem některých dnešních měst. I římské dočasné tábory byly budovány velmi pečlivě. Římané používali dřevo, kámen i cihly. Stavba opevnění byla nedílnou součástí výcviku římských vojáků, stejně tak jako pevná disciplína.

Dřevo
Na našem území nacházíme opevnění nejprve dřevěné. Jednalo se o palisády ze zašpičatělých kůlů, doplňované valy a dalšími překážkami, které chránily obydlená hradiště.

Kámen
Dřevo během vrcholného středověku nahradily kameny. Pásy hradeb s branami, věžemi a dalšími speciálními obrannými prvky se táhly kolem všech větších měst a právo hradební bylo jedním ze základních městských práv. Pečlivě propracovaná byla i opevnění hradních komplexů.

Cihla
Masové rozšíření palných zbraní velkých ráží odhalilo slabiny středověkého opevnění, jako např. nedostatečnou tloušťku kamenných zdí nebo mrtvé místo u kulatých věží, které se nedá dostřelovat ze sousedních věží ani z věže samotné. Barokní stavitelství proto přichází se systémem bastionového opevnění, budovaného na velké ploše. Bastiony měly charakteristický pětiboký tvar, byly tvořeny širokými náspy sypané hlíny, obezděné zdí. Součástí byly střelecké chodby a další podzemní prostory. Novým materiálem se stala cihla.

Beton
Ve 20. století, v době hrozby německého nacismu, dostává pojem bezpečnosti nový rozměr. Je vytvořen projekt tzv. betonové hranice k ochraně republiky před vnějšími nepřáteli. Jedná se o systémy navzájem provázaných objektů těžkého a lehkého opevnění – dělostřelecké a pěchotní sruby a řopíky. Hlavním materiálem se stává beton. Linie byla postavena jen částečně, do války nebyla využita. Některé objekty, jako např. pěchotní srub Zahrada v Šatově, byly dokončeny a využívány armádou za studené války až do 90. let 20. století. Řada z nich je dnes využita k muzejním účelům.

Současnost
Přestože žijeme v moderní době, armáda stále neztratila svůj význam. Profesionální vojáky doplňují aktivní zálohy. Jejich poslední cvičení neslo symbolický název Hradba.

Ilustrační foto, ©Technické muzeum v Brně