Vítání jara 2017 – koncert
Koncertní sál Konzervatoře Brno
19. 4. 2017 v 17.00

Výstavy a akce

Oddělení dokumentace slepecké historie Technického muzea v Brně Vás srdečně zve na již 24. tradiční koncert Vítání jara. Uskuteční se ve středu 19. dubna 2017 v sále Konzervatoře Brno, Tř. kpt. Jaroše 45 (vchod z ulice Lužánecké), začátek je v 17:00 hodin. Koncert  je věnován stému výročí trvání časopisu pro nevidomé ZORA. Zazní skladby nevidomých autorů Karla Emanuela Macana, Aloise Permana a Ivana Tylňaka.

VÍTÁNÍ JARA 2017

Účinkují posluchači Konzervatoře Jana Deyla a Střední školy pro zrakově postižené v Praze:

Simona Němcová, 5. ročník
Michaela Slavíková, 5. ročník
Klavírní spolupráce: Mgr. Norbert Heller

Hosté:

Ráchel Skleničková, 1. ročník Hudební akademie múzických umění
Nela Dobiášová, 7. ročník ZUŠ Slunná

Ředitelství Konzervatoře Brno děkujeme za laskavé zapůjčení koncertního sálu a klavíru
Koncert je pořádán za finanční podpory statutárního města Brna.

Vstupné dobrovolné.

Program

Karel Emanuel Macan: U kolébky
Ráchel Skleničková (klavír)

Alois Perman: Concertino D
Simona Němcová (flétna)
Norbert Heller (klavír)

Karel Emanuel Macan: Písně z cyklu Smutná láska
na slova Bohdana Kaminského (věnováno sl. Emmě Destinnové)
Má duše tvé je stejně blízká
Ach, proč jsou ty rozmarýny
Michaela Slavíková (zpěv)
Norbert Heller ( klavír)

Ivan Tylňak: Z cyklu Maličkosti
Slunný den
Vlaštovičky přiletěly
Nela Dobiášová (klavír)

Karel Emanuel Macan: Písně z cyklu Mladá láska
Přijď k nám
Rašení
Michaela Slavíková (zpěv)
Norbert Heller (klavír)

Karel Emanuel Macan: Tři momentky
Ráchel Skleničková (klavír)

 

Karel Emanuel Macan (25. 12. 1858 – 6. 2. 1925)
Nevidomý hudební skladatel, zakladatel slepecké knihovny v Praze, spolku Český slepecký tisk, Spolku českých nevidomých esperantistů a českého slepeckého časopisu Zora; autor knihy v Brailleově písmu Jitřenka. Svým celoživotním dílem se stal v česko-německém utrakvistickém prostředí tvůrcem české slepecké kultury.
Narodil se v Pardubicích, již v dětství se věnoval tvorbě písní. Studium na polytechnice pro své oslepnutí nedokončil. Studium na Varhanické škole Zdeňka Skuherského, později u Zdeňka Fibicha, absolvoval s výbornými výsledky.
Jelikož se hudbou nemohl uživit, přijal v r. 1891 místo učitele ve škole při Klarově ústavu pro nevidomé chovance v Praze. Navíc se zde věnoval rehabilitaci v 1. světové válce osleplých českých vojáků, kteří byli v této době umísťováni do Klarova ústavu, učil je číst a psát Brailleovým písmem. V roce 1917 založil pro nevidomé čtenáře první český časopis Zora, kterému o rok dříve předcházel český almanach Jitřenka. V roce 1918 založil spolek Český slepecký tisk a v roce 1922 Spolek českých nevidomých esperantistů.
Macanovo skladatelské dílo je dnes opomíjeno, i když takřka celé vyšlo tiskem. Napsal dvě mše (za jednu byl Zdeňkem Skuherským nazván slepým Palestrinou), dále skladby pro klavír, housle, klavírní trio A dur, melodram Amarus, mužské, ženské a smíšené sbory, na 120 písní a smyčcový kvartet f moll.

Alois Perman (6. 5. 1890 – 2. 7. 1975)
Narodil se v Libušíně do dělnické rodiny, zrak ztratil již v prvním roce života. Nejdříve navštěvoval obecnou školu v místě bydliště, kde se naučil psát Kleinovým strojem a měl i jako nevidomý mimořádně vhodné podmínky jak při svém vzdělávání, tak ve spolupráci s ostatními spolužáky v dětských hrách. Učil se hře na housle a již v pěti letech hrál v hornické kapele.
V roce 1898 byl přijat do Ústavu pro nevidomé v Praze na Hradčanech a poté dokončil povinnou školní docházku. Již v této době vynikal hudebním nadáním a pílí. Učil se hrát na klavír, varhany a na housle, výborně zpíval. V roce 1911 vykonal státní zkoušku ze hry na housle a v roce 1916 se podrobil státní zkoušce ze hry na klavír, sólového zpěvu a řízení pěveckého sboru. Již v této době se věnoval výuce hry na hudební nástroje v Ústavu na Hradčanech (1911–1949) a založil zde i malý žákovský orchestr. Žákům byl nejen dobrým učitelem, ale také dobrým rádcem. Znalosti z hudební teorie si doplňoval u soukromého učitele. Založil také vlastní prosperující hudební školu v Praze-Holešovicích, vyučoval hře na klavír a housle a působil také jako varhaník u Karmelitánek. Ve hře na housle dosahoval pozoruhodných výsledků. Vystupoval koncertně jako houslista. Začal se také prosazovat jako hudební skladatel. V roce 1948 mu Jan Drtina navrhl, aby přešel do hudebního oddělení Deylova ústavu, kde již působili jiní výborní nevidomí hudební pedagogové. Nabídku přijal, působil zde však pouze po dva roky a poté odešel do důchodu. Stal se varhaníkem v Roztokách u Prahy. V opisování not stále pokračoval, protože vytištěných hudebnin v Brailleově notaci bylo poskromnu.
Kromě činnosti pedagogické zaujímá v jeho životě důležité místo tvůrčí činnost skladatelská. Pedagogická práce ho natolik zaneprázdňovala, že se nemohl věnovat skladbě větších forem. Napsal 13 mší, Concertino pro flétnu, Šest malých skladbiček pro klavír, Romanci pro housle s klavírem, Tarantellu pro housle s klavírem, Koncertní fantazii na české národní písně pro housle s klavírem, Čtyři skladby pro klavír, Vzpomínky, Dva smíšené sbory s orchestrem, Sbírku písní a jiné. Ještě v roce 1973 diktoval, a to už za pobytu v domově důchodců v Božicích, své manželce koncert pro housle a orchestr. V roce 1975 napsal svou poslední skladbu Suitu pro lesní roh a klavír, tentokrát v bodovém písmu, jelikož již nebylo, komu by diktoval.

Ivan Tylňak (16. 1. 1910 – 2. 1. 1969)
Narodil se v Nižním Sinevíru na Podkarpatské Rusi v rodině chudého lesního dělníka. V pěti letech ztratil zrak, a když léčení nepomohlo, pobyl nějaký čas mezi Bakulovými zpěváčky a v roce 1920 nastoupil do Deylova ústavu v Praze, aby zde dosáhl vzdělání a nezbytnou přípravu pro samostatný život. V ústavu získal základní vzdělání, oblíbil si hudbu a zvolil si ji jako své povolání. Hrál na klavír, varhany a housle. V roce 1932 vykonal na Pražské konzervatoři státní zkoušku ze hry na klavír. Od téhož roku až do okamžiku své smrti působil jako učitel hry na klavír a jiných hudebních předmětů v tomto ústavu. Příjem nestačil k obživě. Vyučoval také soukromě a hrál po večerech v restauracích.
Pro potřebu školy vypracoval např. učebnici intonace, Seznam znaků Brailleovy bodové hudební notace i reliéfní podobu běžné černotiskové hudební notace ve zvětšeném měřítku. Napsal rovněž učebnici harmonie. Nejdříve vyučoval hře na klavír, později se věnoval převážně výuce harmonie a sluchové analýze. Byl jedním z organizátorů vzdělávacích kurzů nevidomých učitelů hudby. Jeho názory a postoje byly respektovány.
Neomezoval se pouze na pedagogickou činnost, ale soustavně prohluboval vlastní hudební vzdělání, především v kompozici. V roce 1941 ji soukromě studoval u Vítězslava Nováka. Psal převážně hudbu komorní. Napsal více než čtyřicet skladeb, z toho dvě nedokončil. Mezi nejvýznamnější jistě patří dva dechové kvintety a dva smyčcové kvartety. Tato čtyři komorní díla byla v brzké době provedena veřejně. Dále to jsou skladby pro housle (rovněž instruktivní), klarinet, akordeon, sonáta pro sólové violoncello, písně a mnohé další.
Neskládal většinou do „šuplíku“, jeho skladby byly často hrány veřejně, a to i v zahraničí. V roce 1960 byl přijat do Svazu čs. skladatelů. Stal se nejen hudebním skladatelem a pedagogem, ale rovněž zdatným interpretem. Publikoval rovněž o problémech hudební výchovy.
Jako člověk byl velice skromný, nezištný, laskavý, ochotný každému pomoci. Byl spolubudovatelem speciální střední hudební školy pro nevidomé v Praze. Nečekaná tragická smrt po dopravním neštěstí na cestě ze školy přervala jeho bohatý veřejný i rodinný život.

(Podle Josefa Smýkala, kráceno)

handshake

Zůstaňme v kontaktu

Sledujte nás na sociálních sítích
twitter facebook instagram youtube tripadvisor
Přihlaste se k odběru newsletteru:

Technické muzeum v Brně

Purkyňova 105,
612 00 Brno – Královo Pole

Email: info@tmbrno.cz
Telefon: +420 541 421 411
Fax: +420 541 214 418
Pozvánka
Ahoj, nezajdeme se spolu podívat sem? https://www.tmbrno.cz/akce/vitani-jara-2017/